Vůbec nikdo nevěřil, že se dům dá zachránit

Po prvním šoku ze zprávy o vyhoření starého babiččina domu, nikoho z příbuzných nenapadlo uvažovat o jeho záchraně. Dům už byl dva roky opuštěn a dědická řízení nebrala konce. A do toho přišla zpráva, že v něm hoří. Včasným zásahem hasičů se podařilo plameny dostat pod kontrolu, ale stejně zůstala jen holá stavba. Na následné schůzce dědiců bylo rozhodnuto dům nechat zbourat a pozemek prodat zájemcům.
opuštěný dům po požáru
S tím se však nemohl smířit nejmladší vnuk, který celé svoje dětství prožil s babičkou na její chalupě. A rozhodl se pro její záchranu. Zrovna dokončil vysokoškolská studia a získal dobře placenou práci, která mu umožnila vyřízení hypotečního úvěru. Odkoupil pozemek  a dal se do práce. Ve spolupráci s odbornou firmou bylo nutno nejdříve zjistit, zda není narušena statika budovy.
menší dům na vesnici
Výsledek byl příznivý a tak mohl nechat vypracovat architektonickou studii k připravované rekonstrukci. Po dvou měsících začaly stavební práce. Bylo nutné nahradit celou střechu, kterou plameny zlikvidovaly docela. Vnitřní omítky, elektroinstalaci, rozvody vody i topení. Jako zázrakem se v promočeném domě zachovala krbová kamna, která pamatovala čtyři generace obyvatel chalupy a ve kterých babička pekla ty nejlepší buchty na světě.  A ve sklepě to bez újmy přežil starý nástroj na krouhání zelí, na kterém se tvořily zásoby na zimu.

Celá záchrana babiččina domu trvala asi dva roky, ale výsledek stál za to.Na fasádu se vrátilo původní kamenné obložení a celkový vzhled se vnuk snažil udržet přesně takový, jaký si pamatoval ze svého dětství.

Dneska v domě bydlí šťastný mladý pár a v zahradě se batolí prvorozená dcera.. Z vnuka se stal manžel a táta a babička, která to všechno pozoruje z obláčku, je šťastná. Dokonce u boudy příchozí vítá psík a štěká, jako vždycky štěkával.

Vůbec nikdo nevěřil, že se dům dá zachránit
Ohodnoťte příspěvek